Piemont je kraj v severozápadní Itálii. Je to úrodná země ze severu ohraničená Alpami. Směrem do středu Piemontu přechází Alpy v kopcovitou krajinu a následně v centrální Pádskou nížinu, ze které vystupuje kopcovitá krajina Monferrata, jedna z nejznámějších italských vinařských oblastí. Toliko stručný zeměpisný úvod. V hlavě mi tato zem utkvěla hlavně díky tomu, že je to rodný kraj Umberta Eca, jehož romány jsem zhltnul všechny a v mnoha z nich hraje Piemont nějakou roli. Piemont mi padl do očí znovu letos na podzim, když jsem se snažil načíst něco o kapele TETHRA. Proč tedy recenzi nezačíst trochu od lesa? Nyní již ale k tématu. Kapela pochází z Piemontu (byť v současnosti už působí v nedalekém Milánu) a své počátky datuje někam k roku 2008. Jako doommetalová kapela pochopitelně vychází z odkazu PARADISE LOST nebo MY DYING BRIDE. Ti první jí ovlivnili zřejmě více. Ve svém projevu se více drží klasického písňového charakteru a nekonečné táhlé kompozice nechává jiným.

Začínali jako jedna z mnoha death/doomových kapel. To je žánr, kde se asi nic nového ani vymyslet nedá, nicméně pro mnoho začínajících kapel slouží jako odrazový můstek, odkud se mohou vyvinout dále a vytvořit si svébytnou hudební nitku. Tak to bylo i s TETHRA - od těžkých, hutných začátků se jejich výraz více pročistil, obohatil a zmelodičtěl, lidově řečeno vyměkli. Jenže vyměkli ku prospěchu věci. Vyjasnili si svůj instrumentální přístup. Zpěvák Clode Tethra přešel zčásti na čistý zpěv, střídá obě polohy, avšak jeho čistý hlas je jednou z předností této kapely (a mnoha dalších kapel italského undergroundu).

Úvodní „Liminal“ je doom metal, jenž má drive. Refrén, který kdyby byl zahrán v jiném hudebním žánru, měl by nepochybně hitový potenciál, umožní bez obtíží vklouznout do poslechu nového alba a naladit se na vlnu této italské kapely. Od druhé skladby se už pohybujeme bezpečně v melancholické krajině v pomalém rytmu, při občasném „proběhnutí se“ po klávesách, procítěném zpěvu místy přerušeném návalem chrapotu spolu s hutnými riffy. Nic nového pod sluncem, přesto to své kouzlo stále má. Zajímavých momentů se dočkáme ve třetí skladbě „Days of Cold Sleep“, která je duetem s hostující zpěvačkou Elisabettou Marchetti a současně zazní i hezké violoncellové pasáže. V „Like Water“ dostane sólo saxofon. Krásný zvuk krásného hudebního nástroje, který je v tomto žánru hudby tak vzácný. Dechové nástroje mají vůbec slabé zastoupení vzhledem k tomu, jak dojemných tónů a melodií se s nimi dá dosáhnout. I proto mě vždy i takový drobný střípek potěší. Na „Nighttime Surrender“ se ještě jednou vrátí ženský element, aby zjemnil a zatraktivnil melancholické rozjímání piemontských (resp. milánských) zachmuřenců.

TETHRA jsou hezkým příkladem, jak se průměrná doom/death kapela postupně vypracovala a učesala svůj projev. Její současná tvář žánr nijak neposouvá či nerozšiřuje, naopak si v něm vymačkala své pěkné místečko. I přes všechna pozitiva řečené v recenzi se „Withered Heart Standing“ dostává do mírného nadprůměru hlavně tím, že je nahráno partou veteránů, má dobrý zvuk a je to velmi příjemný poslech. Na druhou stranu ničím nepřekvapí a nijak nepřevyšuje jiná doom metalová alba. Letos byla konkurence na doom metalové scéně veliká a vyšlo několik opravdu dobrých desek. V tomto světle nelze přechválit a zůstaňme jen u mírného nadprůměru.